KrupKrup

Myslím, že jsem trochu cvok. Pověrčivý cvok. Jenže se do toho začínám pomalu zamotávat a z věcí, které potřebuji pro štěstí a to jak udělat, tak třeba obléct, se stala poměrně veliká řada a zabírá mi čím dál víc času.

Zjistila jsem to teprve nedávno.
Jdu na zkoušku, což znamená: zaplatit úplatek Tadeášovi (kostel sv. Josefa na Náměstí Republiky) a to ačkoliv nejsem věřící, máme nějak v rodině, že jemu se úplatky prostě dávají (už od dob mé babičky a jejím studiu medicíny).
Naštěstí mu stačí celkem málo a pak, člověk nemusí lézt ani přímo do kostela, socha sv. Tadeáše je pěkně vhodně na dvorečku před, takže stačí něco mu šoupnout do kasičky a je to.
Další výhodou je, že se dá předplatit a vystačí to na celé zkouškové, ovšem za předpokladu, že mu něco naslibuji předem a pak doplatím v případě úspěchu ;).

Další z nutných podmínek před samotným zkoušením je jen tak mimo chodem: pustit si hudbu z filmu Faunův labyrint, vzít na sebe prstýnek, umýt si vlasy.

Večer před zkouškou nezbytně přečíst pár básniček Václava Hraběte, u kterých ovšem zaručeně brečím, tím se ukolébám k spánku a zdá se mi právě o chudáku Hraběti a o jeho poezii a taky o tom, že by třeba někdo mně takovou básničku napsal. Pak už mi je šumafuk, že mám další den zkoušku.

V samotný den už toho na starosti tolik nemám, nasadit brejličky a vlasy učesat do culíku, což mi podle maminky pomáhá vypadat aspoň trochu intelektuálně a ve škole si ve speciálním automatu koupit zelený ledový čaj. Ten potom usrkávám a díky tomu se mi povede dosáhnout dalšího levelu - návštěvy školní toalety (jedné vybrané).

No a to je asi vše. Pak už stačí jen být naučená a úspěch zaručen.

Aneb hodně štěstí při zkouškách všem!