KrupKrup

Štve mě to už delší dobu, ale až při letošní návštěvě USA mi to nějak naplno došlo. Problém je celkem jednoduchý, člověk jde do restaurace/hospody/kavárny…, objedná si cosi z lístku a k pití poprosí o vodu.

Číšník, nebo servírka obvykle na tuto žádost reagují slovy: “jakou?”. Protože se nikomu většinou nechce pouštět do vysvětlování toho, že voda je snad jen jedna, popřípadě neuspějeme ani s prosbou o “obyčejnou“, na stole nám přistane lahvička objemu do 0,33l s obsahem od neperlivé až po bublinkovou.

Další nepříjemný okamžik je při pohledu na cenu, při kterém člověk lituje, že si snad neobjednal bublinky trochu jiného ražení, protože ten rozdíl už opravdu často nebývá tak veliký.

Zdá se mi zkrátka zvláštní, že při objednávce vody mi v Americe automaticky přinesli vodu sice nejspíš z kohoutku, ale pokud se jako položka na účtu nakonec objevila, pak jen v podobě water 0$.

Často se mi dokonce stávalo, že po vypití jedné skleničky se mi na stole automaticky objevila další. Ale není to jen záležitost USA, zvyk donést bez ptaní a zdarma vodu k jídlu je snad ve většině evropských zemích, tedy až na tu, která to teď hodlá Evropě pořádně osladit .
Pro majitele restaurace je to nulový náklad, pro zákazníka příjemná, ovšem nutno podotknout že už i samozřejmá, věc.

Nechci tu kritizovat, jaké že je to u nás hrozné, ale opravdu mám někdy pocit, že se tu všichni snaží vydělat na čemkoliv. Nakonec bych se nedivila, kdyby nějaký koumák přišel s nápadem na instantní vodu - kupte si pytlík s práškem a zalijte třeba Rajcem!

This entry was posted on Středa, Září 24th, 2008 at 20.15 and is filed under všechno, co tu je. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.